Je náš život až moc optimalizovaný? Když se self-care změní ve stres

Ráno změříme spánek prstenem, přes den kroky a tep, večer si do aplikace zapíšeme meditaci, vodu i vděčnost. Self-care měl být úlevou. U čím dál většího počtu lidí se ale proměnil v další položku v seznamu úkolů, ve které se dá selhat. Otázka tedy zní: nepřeoptimalizovali jsme si život natolik, že se i odpočinek stal zdrojem stresu?

Když se z péče stane výkon

Self-care vznikl jako prostor pro obnovu sil. Problém nastává ve chvíli, kdy ho začneme měřit, hodnotit a optimalizovat stejně jako pracovní výkon. Klinická psycholožka Dr. Natalie Dattilo z Harvard Medical School popisuje příbuzný jev, toxickou produktivitu, jako vnitřní tlak být neustále produktivní na úkor vlastní duševní nebo fyzické pohody. V takovém nastavení může i nicnedělání působit jako „kolosální plýtvání časem".

Když tuto logiku přeneseme na odpočinek, dostaneme paradox: relaxace, kterou si plánujeme, vykazujeme a srovnáváme s ideálem, přestává relaxovat. Stává se z ní další úkol, u kterého máme pocit, že ho neděláme dost dobře.

Sebeměření a jeho stinná stránka

Touha vše měřit má i své jméno. Hnutí Quantified Self založili v roce 2007 v San Francisku Gary Wolf a Kevin Kelly z časopisu Wired pod heslem „sebepoznání skrze sebeměření". Sledování dat samo o sobě není špatné a mnoha lidem pomáhá. U některých se ale překlopí v úzkost z čísel.

Dobře to ilustruje pojem ortosomnie, který v roce 2017 popsali výzkumníci vedení Kelly Baron v časopise Journal of Clinical Sleep Medicine. Šlo o malou sérii pacientů, kteří se v honbě za „ideálním" spánkem podle dat z trackeru snažili trávit v posteli stále víc času, což mohlo jejich nespavost spíš zhoršit. Není to plošný jev a netýká se každého, kdo používá chytré hodinky, ale ukazuje mechanismus: čím víc se na číslo upínáme, tím větší tlak na sebe vyvíjíme.

Proč nás optimalizace může stresovat

Mechanismus stojí na několika propojených faktorech:

• Sebesledování zvyšuje pozornost k „selhání". Když máme metriku, máme i cíl, který lze nesplnit, a tedy další příležitost cítit se nedostatečně.
• Roste laťka dokonalosti. Rozsáhlá studie psychologů Thomase Currana a Andrewa Hilla z roku 2019 zjistila, že tzv. společensky předepsaný perfekcionismus, tedy pocit, že na nás okolí klade vysoké nároky, mezi mladými lidmi v letech 1989 až 2016 výrazně narostl.
• Odpočinek mizí. Když se každá volná chvíle promění v příležitost k „práci na sobě", ubývá skutečně nestrukturovaného času, který regeneruje nejvíc.

Není divu, že se objevuje protitlak. Hnutí jako „Bare Minimum Mondays", které v roce 2022 na TikToku pojmenovala Marisa Jo Mayes, je odpovědí na vyčerpání z kultury výkonu a snahou vrátit do týdne nárazník bez tlaku.

Stres, vyhoření a hranice pojmů

Je férové oddělit nepohodu od klinických stavů. Vyhoření definuje Americká psychologická asociace (APA) jako syndrom související s prací, vznikající z dlouhodobě nezvládaného stresu, se třemi rozměry: vyčerpáním, cynismem či odstupem a sníženou výkonností. Podle průzkumu APA Work & Well-being z roku 2021 zažilo 79 % zaměstnanců v předchozím měsíci stres spojený s prací.

To samo o sobě neznamená, že měření spánku či meditační aplikace někoho „rozbijí". Znamená to ale, že žijeme v prostředí, které je už tak přetížené, a další vrstva sebeoptimalizace mu nemusí pomáhat. Pokud vás dlouhodobě trápí úzkost, vyčerpání nebo problémy se spánkem, je namístě obrátit se na odborníka, ne na další aplikaci.

Jak vrátit péči její smysl

Cílem není zahodit chytré hodinky ani přestat o sebe pečovat. Spíš jde o to ubrat na měření a vrátit důraz na to, jak se skutečně cítíme. Pomáhá pár jednoduchých posunů: chápat data jako orientační vodítko, ne jako známku, dopřát si pravidelně čas zcela bez sledování a hodnocení a uznat, že odpočinek nemusí být „produktivní", aby měl hodnotu.

Self-care, který nás stresuje, totiž přestal být self-care. Někdy je nejlepší péčí o sebe právě dovolit si na chvíli nic neoptimalizovat.

Závěr

Optimalizace života má své meze, za kterými se z nástroje pohody stává další zdroj tlaku. Měřit a zlepšovat se není špatně, dokud nezapomeneme, že smyslem byla úleva, ne výkon. Možná nejradikálnější self-care roku je dovolit si jednu chvíli, kterou si nezapíšeme, nezměříme a s nikým neporovnáme.